Píseň resignovaného.

Jaroslav Vrchlický

Píseň resignovaného.
Láskou zneuznán, štěstím pomíjen, práci pouze vzdánvzdán, život je mi sen. A přec to těší, vidět z jara, jak v přírody to ňadrech hárá, ta přerodu jak báje stará se tlačí z poupat, keřů ven; Aa přec to těší, vidět mládí, vše věřit, co jsme měli rádi, jak láska v úpal žití chladí, jak radost plá – byť jeden den! A přec to těší o laur tmavý, zřít, v zápas jak se řítí davy, ten potlesk, jásot, pokřik slávy, byť tobě zrovna nepad’ v plen. A přec to těšítěší, sednout k číši, zpěv zkoušet, který neuslyší již chodec za zdí – ve zátiší být resignován, spokojen! 38 Láskou zneuznán, štěstím pomíjen, práci pouze vzdánvzdán, život – sladký sen! 39