Píseň.

Jaroslav Vrchlický

Píseň.
Slyšel’s kdy ptáka, když zkouší svůj zpěv, tak nesměle, v pausách, tak tiše? ký’s táhne sny jeho podivný zjev, cos vzduchem opojně dýše! Snad později se rozzpívá... Však jeho píseň vířivá tak nebude již pravdivá jak tento jarní zpěv, v němž tuší žití příští los; pak bude pouhý virtuos, pět hezky bude ledacos; však mladost, žití krev ta teď se ozývá! Slyšel’s kdy srdce, když zkouší svůj zpěv tak nesměle, v pausách, tak tiše? jen v tuše si spřádá cos bez lásky děv, však v celém kouzlu a pýše. Snad později se rozzpívá, až přijde ta jedna, zářivá, pro celý život pravdivá, pak zazní pravý zpěv; 56 pak slavík, pěnice a kos jen pouhý bude virtuos, neb srdce žití vlastní los, svou mladost a svou krev si potom vyzpívá! 57