Vory.

Jaroslav Vrchlický

Vory.
Spoutal jsem svou duši s tvou jak vor spoután k voru, teď se řítí spolu tmou proudem do vln sporu. Peřeji hřmí – šum a jek! – hřeben vln se blýští, sterý skalný výběžek mlátí v ně, je tříští. Houžví spjaté k sobě blíž letí vory oba v skalnou strž, kde výš a výš proudů bouří zloba. Na skály tam narazí, na balvany v hloubi, vírem běd a nesnází ručej oba snoubí. Skalní strží letí v dol spjaty spolu vezdy, v nížině než na vrchol usednou jim hvězdy. 61 Roztřískány, rozbity s klidem volně tekou mezi polem, pažity majestátní řekou. To náš život! Za námi bojů ryk a vřava, zjasněnými mlhami nový den již vstává. Láskou spjatí, věřící, k sobě falše prosti, jdem, dva smutní poutníci, klidně do věčnosti. 62