Prostý motiv.

Jaroslav Vrchlický

Prostý motiv.
Jak přišla do mé ruky vlastní kniha moje, dnes nevím ani říci, dlouho po letech jsem obracel ty listy – marné sny a boje! – a četl skoro cize vlastních ňader vzdech. Tu k místu jednomu – Dnes mrtvá jistě již! – dva řádky zatrhla – čí asi vlídná ruka? K nim „díky!“ připsala... Cítila stejnou tíž, a stejná v chvíli onéoné, jak já cítilcítil, muka! Já zraku nevěřím – cos bouří ňadry mými nad „díky“ těmi v knihu připsanými, dnes ještě z hrobu zní mi, to cítím dojat... 63