Chladné vrcholy.

Jaroslav Vrchlický

Chladné vrcholy.
Tři hodiny již stoupali jsme výše. Svit slunce smál se dole v údolích, však s hora fičel ostrý vzduch tak tišetiše, a přece mrazně z hor, kde ležel sníh. Leč, když jsme došli vrcholu, ač noha div neklesala těžkou únavou, tíž s duše spadla rázem, starost mnohá, cos křídly ševelilo nad hlavou. Klid vstoupil v srdce, shon zbyl v hloubi dole, vše zapomněno v této chvilce v ráz, a jen to nebe, jen hor sněžná pole k nám hovořily, v duši lily jas: Tu chápal jsem, na výších kontemplace když přemoženy všechny protivy, kde s námi pouze duch je naší práce, ký hlubý vane klid – však mrazivý! 111