Libace.

Jaroslav Vrchlický

Libace.
Nech to jen! – Ti staří měli mnoho pravdy ve svých zvycích, ve svých mravech, vyzkusili všecko, co být mohlo líp; s démony a s bohy v stycích utužilí dost se chvěli, ale v posled ved’ je k cíli lásky hlas anebo vtip. Ukápli vždy trochu vína v libaci těm děsným bohům žárlivým na štěstí lidské, kapky tyto – chtěl bych pít! Supům v plen spíš nebo nohům propadniž má duše líná, vše mé snahy gigantické! Teď chci pouze žít, jen žít! A tak z plné číše svojí kapek pár vylévám tiše: Ereb zdráv buď, v asfodelu nivy svaté Nirvany, 127 kdo tu žije, kdo tu dýše, kdo tu zve se vítěz v boji, v slzách dlaň si tiskne k čelu, věnce vše když servány! Co se zlého státi může? V oběť něco bohům dáno sobě v úkoj, utišení, krátká radost, sladký sen! Sečkejte! Již svítá ráno, kol zřím samé bílé růžerůže, jedna vůně, opojení, a v těch být chci pohroben! 128