Královně máje. II.

Xaver Dvořák

Královně máje.
II.
Do stínu olší zabloudil jsem maně – zář slunce věnčila juž horám čela – a naslouchal jsem v tichu, jak se chvěla ve proudu vlna, větev u mé skráně. „Co dáte Královně?“ dech’ vítr z pláně; „krůpějí duhy“ vlna zašuměla, „poupata vonná, jež mi vypučela,“ v olších to chvělo, „vůni svou,“ dí stráně. Na horách záře: „Dám vše svoje zlato,“ „hebounký závoj stkáme,“ mlhy na to, „nejsladší písně,“ slavík tluče v křoví; „svůj růměn,“ rdí se paprsk purpurový; v myšlenkách stojím – bázní jat se třesu: „Přijmeš je, Matičko? srdce své Ti nesu!“ 90

Kniha Zlatou stezkou (1888)
Autor Xaver Dvořák