III. NOCI V JIHU.

Jaroslav Vrchlický

III.
NOCI V JIHU.

Spit vlastním kouzlem v mlze na průplavě jak ve dřímotě utkvěl měsíc bílý, než poslední se hvězdy objevily, v nach východ vzplál jak v roztavené lávě. Slyš! z dvora fontan pláče usedavě... Kdes na laguně serenada kvílí, a všecky vůně Orientu chýlí mé umdlené rty k tvojí krásné hlavě. Jak hvězdy na tě záři tichou lijí a luna svých tě halí do lilijí, jsi z dálky rovna snící Titanii, Nebneb Venuši, jež vstala z mořské pěny, zrak ještě z pola božstvím ozářený a z pola vlhký nahou krásou ženy. 97