VI. V ZAMLČENÍ.

Jaroslav Vrchlický

VI.
V ZAMLČENÍ.

Sny spitá hlava na tvá ňadra klesla, jich lotosy ji kolébaly tiše, a z květů jejich etherické číše sen lásky ke mně jejich vůně nesla. Já plavec byl, jenž ztrativ obě vesla dá ku břehu, jenž věčným jarem dýše, se nésti proudem. Rci mi, v jaké říše mne ňader tvojich bujná vlna vznesla? Ó sladké dítě! jestli stud ti brání a růže svoje kol tvých hází skrání, já zaplaším jej zlíbaje tvé oči. Proč lekáš se? Tvůj černý vlas a dlouhý, jenž přes ňadra kol boků tvých se točí, rty mé již zná, ty motýly mé touhy. 100