SAMOTA.

Jaroslav Vrchlický

SAMOTA.
Ty moře snících beze dna i hrází, kam plavce jen duch vlastní doprovází, jak rád se hroužím v tvoje tiché vlny, ó samoto! Květ leknínu kol skrání a ruce perel a koralů plny se vznáším nad tvou houpaje se plání. Sny, myšlenky, vše dřímá ve tvém klínu, vše, mrtvým nevěstám čím skráň se zdobí. Po tobě touhou hynu! tu prchám před tebou, tu k ňadrům tvým se vinu! Noc je tvůj chrám, tvé oltáře jsou hroby!....hroby!... 122