Ve tři hodiny ráno.

Jaroslav Vrchlický

Ve tři hodiny ráno.
Z kajuty dusného jsem vyšel vzduchu, sám palubou jsem krokem rychlým kráčel, zřel na směr cesty, jak se vlnil, stáčel, a naslouchal vln tajemnému ruchu... Loď spěla tiše jako koráb duchů, svit jitra vlny rosným leskem smáčel, za lodí jisker dlouhý řetěz vláčel. Vzduch ostrý každý hlahol nes’ mi k uchu. U kormidla jak přeludy se tměly dvě postavy – loď jako bez života... Mne schvátil děs... Kol velký obzor celý Spalspal v bledé páře, a já cítil v hrudi, jak tklivá, sladká skřivánčí je nota nad klasy u nás, když se jitro budí... 23