Spoutaný Amor.

Jaroslav Vrchlický

Spoutaný Amor.
Ten že je spoutaný? To věru nevěřím! Dva právě milenci šli hvozdu zášeřím a motýlů dvou let jim nad hlavou se nes’; dva ptáci zpívali, až rozlehal se les! Ty růže, jimiž spjat, mu clonou byly, zkad ještě lépe po vesmíru střílí.