Píseň vzbouřených sedláků.

Jaroslav Vrchlický

Píseň vzbouřených sedláků. (r. 1626.)
Nu, co patří pánu? V střeše každý hřeb, každá krůpěj v džbánu, na polici chleb, jeho vše jest, ale, bratři, kosa v šij a v leb mu patří okovaný cep! Nu, co patří pánu? Dcery tvojí zpěv; sýpka, ať je plna zrní nebo plev, zdupané i zkvětlé nivy – ale též však spravedlivý náš i vnuků hněv! [25] Nu, co patří pánu? Svižný karabáč, když on řekne,řekne: cháme!(,cháme!‘ úslužně rcirci: „rač!“ Však před věčným soudem božím patří skráň mu zryta hložímhložím, vdov a sirot pláč! Nu, co patří pánu? V hvozdě zvěř i klest, poslední tvá kráva, jediná tvá čest; ale patří jemu taky v nestoudnou tvář, v drzé zraky mozolitá pěst! Nu, co patří pánu? Sláva, přepych, moc. – Vzhůru, bratři, k ránu jde prý naše noc! On má hrad – my žhavou smolu, štěstí on – my trud, však bolu bůh jde na pomoc! 26
Básně v knize Selské balady:
  1. Česká duma.
  2. Etruská ballada.
  3. Sen Tamerlanův.
  4. Dvě laně.
  5. Píseň klasů.
  6. Suplika.
  7. Píseň vzbouřených sedláků.
  8. Lorecký ze Lkouše.
  9. Ballada vánoční.
  10. Shnilé obilí.
  11. Rychtář Oremus.
  12. Ballada o smrti Jana Koziny.
  13. Matyáš Ulický.
  14. Hrabě Breda.
  15. Selské kázání.
  16. Cep a kosa.
  17. Modlitba na Řípu.
  18. Žalozpěv selského lidu po bitvě u Chlumce.
  19. Český sedlák.
  20. Ballada Blánická.