VIII. Ballada vánoční.

VIII.
Ballada vánoční.
Vzbouřili se sedláci proti pánům v ráz, práce již je trmácí, bolí plec i vaz, hladem hynou děti, ženy, ba zdá se být otrávený i ten boží klas. Vzali kosy, brány, rýč, motyku a cep, švihá, zvoní to jak bič o tu panskou leb. Jedli dlouho zvěř a pstruhy, a sedlák měl zápas tuhý o plesnivý chleb. Panský zámek dobyli, zapálili věž, vykradli vše obilí, krávy, koní spřež, zrubali vše panskou chasu, nešetřili ani krásu žen a dívek též. 32 Pán se z honu navracel s chrty, ohaři, vztek mu divý v duši vjel a krev do tváří, utek’ v zmatku ku sousedu a tam celou svoji bědu vypsal císaři. V krátké době trouby jek, dragoni tu již, pojímali dobytek, zapálili chýš, sedláky pak chytli v hvozdě, na útěk se daliť pozdě – Bože, ty to víš! Pláň se táhla bez hrází, v prostředku strom stál; vojska tlum sem přichází, táborem se dal, dlouho prohlížel tu sosnu, bručel a se ztrácel do snů starý generál. „Pěkný strom to! Z daleka lze jej uvidět, pověsíme člověka na každičkou sněť, sedláci jej v celém kraji odtud pěkně uhlídají, hoši, k práci hned!“ Stalo se a ve chvíli přivedli je sem, každá sněť se nachýlí smutným břemenem; v haluzích to stená, praská. Pane Bože, což tvá láska opustila zem? 33 Pět a dvacet sedláků visí do kola! Pět a dvacet přízraků, každý mrtvola. V haluzích to praská, kvílí, haluze se níže chýlí k zemi do pola. Děl generál do boty strčiv karabáč: „To trest selské holoty, co žen, dětí pláč? Jako svícen strom ten stojí, vánoční to strůmek v chvoji, pěkný ramenáč!“ Tu děl kdosi ve mraku: „Já jej rozsvítím!“ Blýsklo se všem ve zraku, síra, oheň, dým.dým, temný zvuk a rachot hromu, kvílení a praskot stromu, rychle, jak to dím. Celý tábor v plameni, v moři ohně stál, útěk, zmatek, úpění, a strom jasně plál, mrtvolami obepjatý hořel jako svícen zlatý, svítil v šírou dál. Prchla noc a hořel zas, hořel tak dnů pět, občas náhle v jeho jas boží anděl slet’, sedlákovu duši vzal, na srdce ji Bohu dal, jako bílý květ! 34 Na pasece pusto kol, popeliště, rum, ve krajině utkvěl bol, nevzbudí se z dum, hruď tvá lidu křivdy cítí, strom však svítí, svítí, svítí v sny všem tyranům! 35