VI. Zřel zástupy – své opouštěly chaty,

Jaroslav Vrchlický

VI.
Zřel zástupy – své opouštěly chaty, Zřel zástupy – své opouštěly chaty,
 své teplé krby, malé svoje děti, v kraj cizí táhly v divné, pestré změti, kříž neslo krzno hrubé, pancíř zlatý. Kříž na praporech vlnil se, vše ztráty proň rádi nesli. Vichřicí dál letí... Co Hlad, co Mor, jenž spěl jim ve zápětí? i mroucí všichni pěli: „Svatý! Svatý!“ Pro Kristův hrob, nad kterým kříž ten svítil, se každý jako slepý v řeže řítil, a sílu obra při tom v hrudi cítil. A poutník řek’ si, zbrocenou skráň potem a srdce zdrané pochybnosti hrotem: Zda vědí, proč jdou? – Zda-li za životem?
Básně v knize Sen:
  1. VSTUP.
  2. I. Kdys vyšel poutník – tak dí stará zvěst –
  3. II. V tmu splývalo rameno jeho dvojí,
  4. III. Před chodce okem vidin táhla řada:
  5. IV. Zřel cirků otevřené jícny tmavé
  6. V. Zřel krále před tím křížem, na kolena
  7. VI. Zřel zástupy – své opouštěly chaty,
  8. VII. Tu náhle v klášterním se viděl dvoru,
  9. VIII. Ó šťastná Víro! Požehnaná buď!
  10. IX. A poutník procit’. Zjevy s anděly