PÍSEŇ ŽIVOTA.

Jaroslav Vrchlický

PÍSEŇ ŽIVOTA.
To všecko necháš jak v snu kol sebe plynout a plynout! Tu řadu jásavých dnů i těch, v nichž myslíš, líp zhynout! A teprv obojích tlum ti život celičký dává, to moře illusí, dum, z nichž slunce souzvuku vstává. Jak drahou dál bysi jel, jež prázdnou plání se vine, kde strom jen jediný čněl, však cestou dále ti kyne: tak z žití celého v sled bod jeden pouze ti kývá, byť dnů tvých divější let, on v posléz jediný zbývá. V tom jednom prožil jsi věk! v sled řekneš: Dobré vše bylo, 15 zář stejně jak zármutek a všecko mně se snilo; a jako z jízdy té strom na celé planině kývá, co vskutku ve mžiku tom jsi prožil, – jedině zbývá. 16