KONEC DNE.

Jaroslav Vrchlický

KONEC DNE.
Ruch dne – to vzdálená echa... a touha srdce – to klid – Kdy konečně sudba mne nechá z těch zdrojů edenských pít? A přece vím, že bude po nich se stýskat mi, hrobní kde šer, po jitra těch funících koních, vždy hotových v průlomy sfér. Vždy hotových k letu a skoku, jež střásaly chumáče pěn v mou plachou a bázlivou sloku, v můj skromný a vítězný den! Neb ony byly jen žití, po němž se žití zas pne, Ty mrtvé máš v lůně svém kvítí, já znám Tě – koncem Tys dne! 24