HENRYKU IBSENOVI.
Morituri Te salutant...
Z mlh fjordů, jejich závitků a tajů
Jsi pravdy slunce vyšel hledati.
Tak ve posvátné maga závrati
Jsi stanul nad hlubinou mrtvých rájů,
kde s Gyntem Brand se musí potkati.
Muž rozumu, muž bujné obraznosti! –
Tvé jakby obě duše, básníku!
Co mezi nimi? Lidský prach a kosti,
bez křídel duše, sklány do všednosti
s démonů skřeky v notě slavíků.
Ó, zadívat se ke dnu duše lidské!
Toť Medusy tvář, studna kvílení,
toť propast hysterie, šílení,
toť desillusí hnízdo apatické...
zřít – vidět, říci – pak se zkamení.
98
Tys promluvil. Tvé dílo mluví za Tě
z mlh fjordů nesouc pravdu s krásou v jihjih.
Spi! Větší nezdřim’ králů ve šarlatě!
Spi v zhrdy Své i síly majestátě!...
Lež, klam a sobectví, stud falešný, zlý pych,
jak feny spráskány se svíjí v blátě
u nohou Tvých!
99