Život.

Život.
Darem bohů vezmi jej a ne jinak. Bludem hrozným bráti jej jako úpis příštích slastí, rozkoší, které nikdy neuzří světla. Žádný nárok na jednu chvíli štěstí, žádnou touhu po vzletu z prachu k výším, žádný záchvěv po citech, jež ti cizí zůstanou vždycky. Jako peníz ražený čerstvě, lesklý, ty jej vezmi s legendou tajuplnou, s divným znakem mystickým, jejž snad pozděj’ rozluští sfinga. Dosti možná, hádankou všemi roky, jimiž projdeš, zůstane znak i nápis, co ti po tom? Nerazil’s peníz tento, dostal’s jej pouze. 27 Jak jej vrátíš? Otázka! K odpovědi čas dá tobě jedině klíč a ruku, hleď, jak možná, zářící, jak’s jej dostal, abys jej vrátil. Zašlap srdce! Žernovem zkruš svou vůli! Otup smysly! Na kostru ztýrej tělo! Kdož ví, zdali nad hrobem zjeví se ti hádanka žití? 28