SVATÁ ZEMĚ.

SVATÁ ZEMĚ.
Jdou dnové všední. Za jedním druhý jde, za druhým třetí, bezbarví, šedí jsou, jak zrnka máku ten i onen, zdlouhaví, únavní, fádní k smrti. A nikde povzlet, k životu nový vzruch, a nikde jásot věštící novou zem, a nikde, nikde vykoupení, vyjetých kolejí bláto kolem. A přece druhdy před lety chtěli jsme, zem novou najít prameny čerstvých vod a s manou stromů granátových, s prozpěvy, šveholem bájných ptáků! Kde láska měla choditi bez masky, kde trvat věčně bez falše přátelství, kde ctnost a síla bohatýrům pravým být v kadeřích měly laurem; Kdekde měly věštců vidiny splnit se, kde zpívat cit měl s orgií tonů všech, kde mělo vzejít velké slunce, splnění tužeb všech v moři světla! 38 Kam znikla asi čarovná tato zem? Kam náhle jen se propadla tajemně? My snili, její břeh již máme... Nadarmo! Zmizela – poušť kol šedá! A touha pouze po ní jak marný sen se táhne myslí, prochvívá nervy nám, ach, ona jesti! – Může píseň vykouzlit z hlubin ji v nové žití? Ó píseň, slovo! Zazní a zniká hned! Snad štětec s dlátem silnější mohou být, či pouze hudby sladká vlna přiláká kouzlem svým k nám ji zpátky? Až Columb šťastný budoucích lepších dnů ji směle jednou pozdraví dílem svým, kéž aspoň vzpomínku vzdá vřelou zhynulým athletům Idealu! Kéž aspoň v křiku jásavé radosti se kosti naše zachvějí v hrobů tmách: My chtěli totéž! Žel, jsme padli v zápasu pro tebe, Svatá Země! 39