Přípitek Josefu V. Myslbekovi.
Ve své sluji odvěký Prometheus
hlínu hnětl v kolosy bohů, lidí,
urval jiskru nebeským, ji vdech’ hmotě,
vrátiv jí život.
Známý trest pak stihnul jej, na Kavkaze
k skále přibit okovy démantnými,
supem rván byl, vichřicí deptán, blesky,
otřasy země.
Ale marně vztekal se světovládce
v pýše svojí, v zpupnosti. Moc a Síla,
vykonavše katanské dílo, chabé
odešly zpátky.
Díla žila. Nebeským ohněm v žilách,
jiskrou ducha v mohutných lebkách obrů,
triumf žití, odboje, vzruchu, touhy,
bouřící k hvězdám.
Vždycky sochař umělců byl mi králem.
Moc a Síla vtěleny v jeho dílo
kypí zdravím, tvořící kypí jiskrou
žití a pravdy.
Hýčká duši líbezný tónů ševel,
pestře kyne paleta malířova,
světy v dálce kouzlí si básník slovem,
nad všemi sochař,
64
Tvůrce bohů, gigantů, krásných lidí,
bystrý umný milenec lepých tvarů,
sedí v dumě u zdroje všeho klidný,
hbitými prsty
Hnětehněte hlínu podoben Tvůrci svému,
v ráj když smavý postavil otce lidí;
tříbí, soudí, odhádne, slepou hmotu
prošlehne žitím.
V tmu se tyčí postavy, kšticí třese
Otrikolský, Venuše, úsměv na rtu,
Laokontu v zápase kyne s hady,
Illioneus
Kk Narcissovi pohlíží, který echa
zvuky kdesi zbloudilé v dálce chytá,
úpí k nebi Nioba, dál se šklebí
tragickou maskou
65
Hadochvějnouhadochvějnou Medusa. V hbitý poskok
Diskobolos napíná paží svaly,
útlý hoch co unaven cestou hloží
tahá si z nohy.
Jaké světy! Zvířené vlny duchů!
Praxiteles podává klidně ruku
tvůrci Sibyll, s Davidem zvedá hlavu
obrovský Mojžíš.
Karyatid, otroků spjatých v kruhy
vzpoura němá, proroků dumné tváře,
Noc a Jitro v nadlidských věčných posách
pějí své hymny!
Dvojí slunce Hellady s Renaissancí
našlo třetí v svobodné říši duchů:
Puget, Goujon v ztrnulé tvary dobou
vdechnuli vášeň,
Elegancieleganci století, lad i kouzlo.
Krása tvarů, koketnost, měkká něha
ku lví síle, k výbuchu drsných vášní
zvířecích pudů
Ss hloubkou spjaty symbolu přistoupily,
od Jeanne d’Arc až k gorille Fremieta
jeden řetěz rozvoje, jedna vlna
k Tobě až, mistře!
66
Zdráv buď silný! Oddanost s přísnou lící
symbol Tvého umění, naší práce!
Kristus mroucí, trpící národ celý,
síla a něha!
Žehnající, vítězný v ruce prapor
jede Václav! – Ustupte z cesty všichni,
zmlkni, Zášti, v sedraném plášti skryj se,
syčící Zlobo!
Jede velký, zahynout který nedá
svému lidu, žijícím ani příštím!
Tímto vděčně pozdraven buď, ó Mistře,
kolossů tvůrče!
67