Cestou.

Jaroslav Vrchlický

Cestou.
I. I.
Nad mezí zelenou vlas vrby svislý a dlouhé řady zrajícího žita, kus blankytu, který se klasy kmitá jak snů mých sítí obraz Tvůj v mé mysli. A vrby šum a klasů jemné chvění, a nad bodláků nachem bzukot včely; bez strastí, vzpomínek, tak v zapomnění bych prosníti chtěl tady život celý a usnout na vždy – jen vlas vrby svislý nad chorou hlavou, jen Tvůj obraz v mysli! II. II.
Jdu světem jako vlna řekou a jako nebem tažný pták, tu klesnu mechu v náruč měkkou a zadívám se do oblak; tu poslouchám bouř vodopádu, tu v omšené zdi starých hradů svou unavenou hlavu kladu, 50 tu běžím zřídlu v zápětí; ó jaký sen, a jaká chvíle, nad hlavou střemchy květy bílé, mé touhy bez směru a cíle když oblohou se rozletí! Tu staré sny a staré báje před zrak mé duše stoupají, jak zlatá pára nad tmou háje se nad mou hlavou houpají; tu zbytky zdí a starých věží, tu suchý kmen i větev svěží, a hovor vln, jenž dolem běží, tu mluví kámen, květ i sluj; jak v ruinách keř růží planý jen větrů dechem kolébaný, tak v troskách srdce z mlhy tkaný mně zkvetá, drahá, obraz Tvůj! 51

Básně v knize Sny o štěstí: