Píseň.

Píseň.
Ty nevíš, kolem hlavy tvé že letí moje sny, že podjeseně chmurný den ti mění do vesny. I k tvému loži přiblíží se v noci potají, a blaho v duši, studu nach ti v líčka dýchají. Ten jeden „miluj!“ zašeptá a druhý „vzpomínej!“ i z modlitby tvé večerní tě ruší jejich rej. To oni jsou v tvé ložnici, když tvůj šat zašustí, a ruka tvoje na plesu když vějíř upustí. Když s lože skočíš v leknutí, až chvěje se tvůj hlas, a přes tvá nahá ramena tvůj zlatý padá vlas. 37 Když odhaluješ ňadra svá, bělejší nad úběl, a ptáš se: „Jsem tak spanilou, jak o mně v písni děl?“ Tak všady tebe provází jich žert a šum a smích, a darmo ptáš se bojácně, jak zbaviti se jich? Jen hlavu skloň na prsa má a rty přilož k mým rtům, bych políbením odepnout moh’ zlatá křídla snům. Pak usne v důlku tváře tvé jich dovádivý rej, jen jeden „miluj!“ zašeptá a druhý „vzpomínej!“ 38