LÉTO

Xaver Dvořák

LÉTO
Žhavý žár a země prahne, jak bys viděl na sta úst otevřených, zda se nahne obloha: „Otevř’ se, spusť!“ V tichu, jež kol prostřeno je, hlasy slyš jak mluvit by; šelest klasů, listí to je, jsou to jejich modlitby. K obloze to všechno vzhlíží, spása přijde odtamtud; už se oblak tiše plíží a blesk šlehl, žhavý prut! Vítr zadul do obilí, vášnivější stal se šum; neustává, ještě chvíli, oblak přilne k země rtům! – Vydrž ještě duše zprahlá, vydrž ve svých modlitbách, otevře se nebe znáhla, protrhnou se studně vláh! 11