SNÍH

Xaver Dvořák

SNÍH
Tiše padá, tiše, tiše, jako květy na rov čís, dlaň je vidět, oblak s výše, dojat v srdci, netušíš?! Jak by vinul do rubáše bílého kdos mrtvé vděk; slunce vyplakané, zdá se, jak by tisklo polibek. Mlhy z lesů ven se tlačí jako sbory truchlících; cosi vzlyklo jako v pláči, to se v tobě smutek zdvih’?! Vzpomínka to v chvíli této zvedla se ti v mysli snad na máj vábný, bujné léto, intimních chvil na půvab?! – Tiše padá, tiše, tiše, jako květy na rov čís; zde je konec tvojí pýše, smrtelný neb – také ty’s! 23