SVÁTOST

SVÁTOST
Myslíš na svůj život zpátky, jak bys v deníku svém čet’, není to však pocit sladký, co se vrací na pamět! Dobrého míň, zlého více, jak to napsal život sem; při mnohém ti hoří líce, ty čteš řádek za řádkem. Psáno je to pevným tahem, jako ryto pro věčnost, setřel bys to rád tak šmahem, za sebou strh’ jako most! Vina na tě z toho civí jako svědek cynický, jako nepřítel tvůj mstivý, nepodplatný na vždycky! – A přec jedna naděj svítá do smutku sem života: do liljí jíž vina zmyta, jedna svátost – jenom ta! 48