NOKTURNO

Xaver Dvořák

NOKTURNO
Spí radost, dřímá také žal, tma visí s oblak dolů; svém anděl po úkolu snu křídla nad svět rozepjal. Je chvíle čisté modlitby; ty cítíš růst ji v duši, neb nic jí neporuší, vzdor pýchy, ani pochyby. Až cit tě náhle překoná, spne ruce tvoje dětsky; vyříkáš zase všecky, z mladosti jež tvé srdce zná! Jak tě to s žitím smiřuje, mateřskou rukou hladí, uštknutí léčí hadí, že v posled blahoslavíš je! – Ó noci těšitelko ty, co sejmeš s duše tíže a jak nás k tobě víže los našich hrobů temnoty!... 71