STESK

Xaver Dvořák

STESK
Nemáš složit hlavu kde, když tě teskno sklíčí; srdce tvoje nenajde druhé; srozumí čí? Které rozumělo kdys, kam jsi klad’ své čelo, v prach a popel dávno, viz, se ti zobracelo. Sladké oči zapadly, – jak ty znaly zírat! – dobré ruce uvadly, slz jež znaly stírat. Rty, jež svedly zkonejšit v těžké tebe chvíli, – však je slyšíš mnohdy znít! – dávno domluvily. Kdo mi zůstal ze všech zde? jen ty, Bože, samý; však nám zle též nebude, budeš-li ty s námi! 89