SVĚT LÁSKY

Xaver Dvořák

SVĚT LÁSKY 1
Jak můžeš tak buď milosrdný!... je láska duše rozkoší, slyš, volá hlas, jím nepohrdni, ať citů tvých slast okouší. Je Kristus, jenž dlaň natahuje, z těch zraků On to vyhlíží; z těch slov On sám to vykřikuje, jak jde tu kříže pod tíží. Ty slzné kdo by neznal zraky, rty suché žízní náramnou; chceš, aby míjel tvoje prahy, tvou tváří zahnán posupnou? Jak? půjdeš kolem něho cize a nezastavíš kročeje? Bůh zas se vtělil, je to vise pro tvoje blahé naděje! Zde volá hlas, jím nepohrdni, ať citů tvých slast okouší; nezatvrď se! buď milosrdný! je láska duše rozkoší! 90
2
Svět lásky stvořte kolem sebe, ať vatrou plápolá váš cit, strhněte s oblak dolů nebe, v ráj vyhnanství své proměnit! Nebo Boha mezi sebou máte v Hostie bílém tajemství; ohnivou víru, srdce vzňaté, lid vyvolený buďte vy! Proměňte jeho utajení ve vítězoslavný jeho vjezd; ať země v lásky říš se změní, člověku člověk bratrem jest! Ať nenávist se posléz zhroutí, ať zmizí navždy její děs; a co nám bylo hořkou poutí, buď zakotvením do nebes! Neb Boha mezi sebou máte v Hostie bílém tajemství; ohnivou víru, srdce vzňaté, lid vyvolený buďte vy! 91