Bianka.

Jaroslav Vrchlický

Bianka.
Kdys Cosmo Medici v žen jásající se bavil tlupě. Lidu spousta stála před palácem a moři rovna řvala. „Co chtějí?“ – Pane, zdráhám se to říci! „Mluv!“ – „Chtějí vidět Bianku tanečnici; vše jala její krása neskonalá, lid skoro zuří, stráž je doma malá; co počíti zde?“ – S mramorovou lící, Vv níž úsměv hrál, se ku Cosmovi sklonil papežský legat. – „Nuže, ať se stane!“ A dále smích zněl, dále pohár zvonil. A lidu místo Bianky, v téže chvíli, co pod polibky Cosmy růží plane, na balkon kostlivce ven vystrčili. 18

Kniha Sonety samotáře (1885)
Autor Jaroslav Vrchlický