Hrob Merlinův.

Jaroslav Vrchlický

Hrob Merlinův.
Spí kdesi v hvozdě, kde se stále stmívá, pod dubem tam, kde podleh’ dívky čáru, kde zmizel zvolna tělem v stromu tvaru; juž dlouhá jeho brada s mechem splývá. Však v život přírody se stále dívá: na zrosený luh, na řek modrou páru, pod kůrou srdce v čilém kloktá varu a v koruně pták – jeho duše – zpívá. Když hvozdy rozhlaholí píseň plesná, ryk honby, myslivců a chrtů roje, tu kývá snětí, probouzí se ze sna. Když milující však mech pod ním hebký si zvolí k lásky hrám za hnízdo svoje, zří s úsměvem jak otec do kolébky. 21

Kniha Sonety samotáře (1885)
Autor Jaroslav Vrchlický