Věčné žití.

Jaroslav Vrchlický

Věčné žití.
Když vše se kácí v noc a zapomnění, jak lásku, o níž, věčna že jest, díme, si pro věčnost, ó drahá, pojistíme? Bez voní dél i ptačí trvá pění. Stisk ruky, objetí a políbení, noc, v které hlava vedle hlavy dříme, zda tímto ke dnu moře dostoupíme, jímž láska naše jest, jíž břehů není? Ó, nyní chápu často v nocích tmavých, kdy jizbou jen tvé šíje úběl svítí, tvé náhlé mlčení, tvůj smutek náhlý. A ve objetích něhy plápolavých tvé slzy, rosa v květ mých tužeb zpráhlý, jsou sestry hvězd a křičí: Věčné žití! 78

Kniha Sonety samotáře (1885)
Autor Jaroslav Vrchlický