STROM ŽIVOTA.

STROM ŽIVOTA.
Walt Whitman v Louisianě zřel jej kvésti. Já v Čechách zřím jej – tentýž boží vzrůst! Táž velká rozloha a její náplň štěstí, táž radost ve stech jeho ratolestí, táž chtivost paží, chlopní, dásní, úst! Strom života! – Já obnažuji hlavu a ruce nad ním vzpínám v žehnání; ať v Zory prvním hoří zlatohávu, ať červánky v něm pálí svoji slávu, ať Noc jej svými stíny zaclání! Cos na něm ustavičně věčné, živé, pět za jednu se tlačí mroucí snět, sta poupat planoucích za jedno mřivé... Ó taji, záhado, ó mysterium, dive! Včel úly slyšíš v jeho větvích znět! Hle, z vadnoucího zas tu nové listí, a jeden věčný život napořád! 5 A v listech věčně svěžích můžeš čísti jen život, jehož vlákna zříš se přísti v ten koloběh, jímž vládne lad i řád! Pod jeho stíny sta jich objímá se, na větvích hlahol ptáků neztichá, sta úst se líbá, paží proplítá se, „Jsme šťastni!“ v tisícerém splývá hlase, když děcko tu, tam květ se rozdýchá! Walt Whitman v Luisianě zřel jej kvésti, já v Čechách zřím jej, kotvím v něm a jsem, svou píseň zpívám s jeho ratolestí a věřím v Radost, Lásku, Život, Štěstí... Ó, šťastný strome, rosť k jásotu všem! 6