POSLEDNÍ TAJE.

POSLEDNÍ TAJE.
To zajisté je tenké jako nit, to zajisté jest uzounké jak vlásek, co rozlišuje naše nebýt – být, v čem propast lidských i zvířecích lásek. Kde začíná, co život jmenujem, kde přestává to? Jak a čím kdo stvořen, co vůle ví a duše tuší snem, kde rozchází se živý – uschlý kořen? Jak vejce Kolumbovo je ten taj, jenž poslední se zdá být a je prvý. Hloub ke dnu jen, ať spadne maska, báj, je pouze život v nervech, svalstvu, v krvi! Strom vidím nádherně se rozkládat, jak roste, dýchá, kvete, voní, žije, zřím jeho vznik a vzrůst a uzřím pád – Proč stíhá člověka jen utopie? 18 Syn hmoty jak strom život žije týž, zří v azur, sycen kořenů svých mízou, tam prvky všeho jsou, čím roste výš; chceš lepším být pod lidství svého řízou? Buď jak ten strom a vždy to dobře tak, měj vzrůst a list, měj květ a plod a zpěvy! Jak’s vznik’, tak zhyň, vždy volný jako pták, jak strom, jenž o posledních tajích neví. 19