SÍLA VIDĚNÍ.

SÍLA VIDĚNÍ.
Všecko, co tu jsme, čím žijem, jest jen síla vidění, a ta leží pouze v tobě, z tvého nitra temení; nejdřív co, jak potom vidíš – mnohý ani nevidí, oč a čím se bez vidění na tom světě ošidí. Vděk a půvab, jarost, něha, čím se tvoří krásy zjev, dojmů vír tvé na sítnici je ta láska i ten hněv, vše jest podmíněno pouze tím, co zříš a uvidíš, silou vidění vře nejvýš požitků tvých plná číš! Z duše tvojí vstoupne v oko a tím v tvoji duši zpět vise tvá, ty uvěříš v ni, sama je ti celý svět; tak si bájné světy snuješ – ale stvořil je tvůj duch, tak ve výhni snů svých kuješ v ocel, co byl vidin ruch. Padesáti po letech tak v staré chýšce vidí děd, čím se jen mu zalíbila, zří jen její vděk a květ, nezří splihlá ňadra děvy ani vetchý babky bok, sedmnáctiletou stále každý den zří, každý rok. 34 Tak svým ideálům mládí umělec vždy věren jest, on tak vidí, ne jak druzí, a jak zří to, tak chce kvést, kouzlo škol všech: stejně vidět, nechť i sklíčkem barevným, kdo tak zří a jak ty vidí, bratrem ti hned pokrevným. I strom starý nad propastí jak ten člověk neví víc, zahléd v dálce křídla čápů, vlaštoviček, holubic, vidění to tak se vpilo, vžilo v každou ratolest, šťastný strom vždy chtěl by růsti, a co více, chtěl by kvést! Ó, jen viděti je všecko, vidět již jest ocenit! Viděním se oko sílí jako magnet použit, ve vidění všecko naše v posled klíčí umění, k vrcholům lze vždy se blížit pouze silou vidění! Tato síla jest tak velká, i když oko zavřené, že si v duši osleplého nové světy rozklene, že pak duši stačit musí, co dřív jednou chytil zor, ať to bylo zářné slunce či jen bludný meteor. Jen když vidíš, můžeš cítit, můžeš zplna tvořiti, jen když vidíš, můžeš v hloubku se až ke dnu nořiti, jen když vidíš, pán jsi všeho jako cherub Zjevení, jenž má tisíc očí v křídlech, by stih Boha v plameni! Krista když políbil Jidáš v Getsemanské zahradě, viděl pouze třiatřicet stříbrných té ve zradě, nezřel poplvané božství, zdeptaného člověka, sebe zřel a nene, co děla věšteb ústa pravěká. 35 Tak jen, co zříš, zvát svým můžeš; málo to? Měj na tom dost! V očích tvých jest velké moře, valný, rozvlněný hvozd, v očích tvých je žena krásná v přívalu svých zardění, naše slast, vděk, něha, radost, vše jen tryská z vidění! 36