ČEKÁNÍ.

Jaroslav Vrchlický

ČEKÁNÍ.
Jsem ten, jenž lásku čeká, a tomu dobře jest; čas jako tmavá řeka, však v tom již plna hvězd! Jinak by černá byla, a pustě tekla dál, teď již se rozperlila, klín její v opál vzplál... A přec jsou dlouhé chvíle, než přijde, věčnosti se podobají, cíle však mají v radosti. Ó, přijď již, přijď, má drahá! vše jinak bude hned, co plazí se a váhá, hned v orlí tryskne let! 22 A k ránu Čas – teď líný, věř, bude hbitý kůň, nás strhne mezi stíny, v rozkoše bezdnou tůň. 23