DAŇ ZE ŽIVOTA.

Jaroslav Vrchlický

DAŇ ZE ŽIVOTA. – F. X. Svobodovi. –
Je daň, již každý platit musí, ji z života i smrti platí, ať trpkost nejvíc při tom schvátí, ať srdce nejvíc puká v kusy. Jen vědět při tom aspoň jedno, zda marné není, co se splácí, zda Věčnost z toho něco vrací? Ó, sfingy taji! Hrobů ledno! Tak jdou ti, kdo nám život dali, jak odešli též jejich otci, jak přišlipřišli, rovněž znikli v noci, nás v stejný los tu zanechali. Ó, děsný koloběhu věčný, v němž smrti život ruku dává, co štěstí, bída, pád i sláva? Změn řetěze ty nekonečný! 26 To všecko víme. V změně steré zde odehrává se to denně, a divno přec, že při té změně se slza každému v zrak dere. Co všední, to je náhle svaté, smrt jako porod, nás když tklo se, cos roste z toho v slzí rose, a bol to léčí v duši vzňaté. Tak málo víme, málo známe, jen cítíme, v tom chorovodu, jejž tká smrt s žitím z rodu k rodu, vždy účast – nechť i plachou – máme. 27