SLOKY.

Jaroslav Vrchlický

SLOKY.
Tak mnoho, co je přesladké a milé, vždy denně z tvojí drahé ruky beru, i z tahů tváře, soumraku když chvíle, v tvých očích záři, ve tvé jizby šeru. A tak nám život jako hudba splývá, nás všednost z jeho klidu nevyruší, má píseň, cvrček domácí, ti zpívá a dává denně srdce, život, duši. Ba od tebe že denně odcházeje, na zašlých bouří pomýšleje doby, si vzdechnu: „Díky, že tak život spěje!“ a „BožeBože, dej, kéž jinak nebylo by!“ 40