DVĚ RUCE.

Jaroslav Vrchlický

DVĚ RUCE.
Splnění snové, ztracené touhy, zda život není v tom celý? Do tmavých stínů světelné prouhy, v cynismu moře cit vřelý! Ach, žíti! Nebýti bytosti jedné, která nad černou, zející strží k nám sladké své bělostné ruce dvě zvedne, jichž síla nás nad jícnem drží! Ty bílé ruce v pokoře líbám, po nich se vzpínám a k nim se shýbám! 50