STARÁ KAMEJE.

Jaroslav Vrchlický

STARÁ KAMEJE.
Má Láska mou Úctu potkala a s hrdou tváří děla k ní: „Jak sprchou tvoje slovo zní, jeť mrazným ledem bezmála, Hleďhleď, abys cest mých nechala!nechala!“ A Úcta: „Žár tvůj sevšední a v prach se brzy promění, čím’s dřív tak mile zaplála! Jsem tobě popel vyhaslý; však ty jak nový samolet,samolet z mých škvárů v nový tryskneš let. Tu dobrá jsem. V mém chladu dlí vždy jiskra, jíž nezhltí čas, jí ty se vztýčíš, zapláš zas!“ V ráz prchla Láska – Úcta zůstala. 52