PÍSEŇ.

Jaroslav Vrchlický

PÍSEŇ.
Nač tobě říkat v dopisu a s chvěním, co dávno víš, a co – Bůh dá-li štěstí – políbením si doplníš; Jakjak chudé můž’ být slovo poetovo, zas cítím dnes, je v tíži své to horší nad olovo, ó, drahá, věz! Chtít vyslovit, co k tobě duše cítí, a nezranit, co křišťálem se v bytosti tvé třpytí, co mým smí být, Aa tobě neublížit, pranikomu, a vše ti dát, a potom bohat pouze tím jít domů, že mám tě rád! 67