ELEGIE O ŠTĚSTÍ.

Jaroslav Vrchlický

ELEGIE O ŠTĚSTÍ.
Kdo zvyk, že štěstí šlo vždy kolem dál, si nezavzdychne ani, když nový den zas jednu naděj vzal, zhas’ jedno pousmání. On cítí, jinak nemohlo to být, víc nezachví se bolem, ba v posled bude osud velebit, že vůbec šlo tu kolem! Tak mnohý po něm celý život práh’, kde ono zatím bylo? Jak tomu byl by okamžik jen drah’, kdyby se zastavilo! A jiný ani z dálky neviděl lem jeho bílé řízy, v jhu, jařmu, v poutech, v odříkání šel, v sled i sám sobě cizí. 80 Již šťastný každý, kdo jen o něm snil, s těch strmých lidstva hlídek, tak chodec kdysi jen v snách vůni pil, ze zahrad Hesperidek... 81