VII. Causerie o Sudu módy.

Jaroslav Vrchlický

VII.
Causerie o Sudu módy.

Jak my zápasili mistři starých škol, nežli v píseň slili radost svou či bol. Hledali cest nových každým kročejem, kramařili v slovích... Dál my dospějem? Odházeli rýmy, pak jich brali sta, že se potí jimi bědný kopista! Z Olympu vše bohy v pomoc přibrali, v cymbál, v lesní rohy, v bubny zahráli! Za nimi šli mladší, dorost maličký, stavěli se radši hezky na špičky. 136 Archiv přeházeli i vše nádobí, novou notou pěli ples i žaloby. Ale konec konců neřekli přec víc, měli osud honců, nechtěli však nic. Za kořistí v dálku stále hřměli v před, v obnovenou válku, v nový s živly hnět! V konec všecko bludem, svědkem bába nám: móda jest prý sudem, vše se hází tam, Jakjak to hlavou letí ve snů závrati, v posled po paměti sud se obrátí! Co dřív staré bylo, náhle nové zas, by to okouzlilo, tryskne v zář i jas. 137 Na orloji Času bije hodina, najít novou Krásu, starost jediná! Račte jenom čumět, pokud apetit... Jenom ten sud umět pěkně obrátit!