Jen pablesk jeden!

Albína Dvořáková-Mráčková

Jen pablesk jeden!
Jen pablesk jeden – věčný světla zdroji – svých sešli sluncí v temno duše mojí! Jen pablesk jeden božství svého zoří, kdy duch můj tone v pochybnosti moři a kdy se svíjí v bezemocném boji – jen pablesk jeden – věčný světla zdroji! Ten svět tak klamný – jsem jak choré dítě; zmatené vrhá osud kolem sítě, v třpytné lži těžko pravdy démant znáti – jsem třtinou v poušti, co se větrem klátí! Ten svět tak svůdný, mdlá tak moje síla; – jen pablesk jeden, abych nezbloudila, jen pablesk jeden – věčný světla zdroji – dej znát mi pravdu, božskou dceru svoji! Ty duše velký! – vládce všehomíra! k tobě má duše úpí smutná, sirá – 1 nedej mi zbloudit ve temnotách žití, jen pravdu svoji, pravdu dej mně zříti; – jen pablesk jeden –– věčný světla zdroji – svých sešli sluncí v hloubi duše mojí! –