V nevinnosti květu.

V nevinnosti květu.
Dítě, moje dítě – ký to klam děsí tě, ký přelud tě mámí, že se loučíš s námi – dítě, moje dítě – pán bůh uzdraví tě. – Ba víc neuzdraví, srdce mé to praví; cítím, matko drahá, smrt že na mne sáhá, sáhá rukou chladnou, nebědujte nad mnou. – Dcero moje milá, podporou’s mi byla, radost mého stáří smrt mi v tobě zmaří – – dítě, moje dítě – kdo mi nahradí tě? 27 – Ten bratr můj mladý, ta chlouba okolí, nechť stráží vás všady zrak jeho sokolí, bratra silné rámě, to nahradí vám mne. – Dcero moje milá, nevěstou jsi byla, až se hoch tvůj vrátí, bude naříkati – – ach, když tebe není – kdo mu k potěšení? – Sestřičku mu mladší vychovejte, máti, oželení snadší mé mu bude ztráty; nechť mu mne nahráží, mou jej láskou blaží – mne poručte bohu, ať zemříti mohu. – Dcero moje milá, ty nevěsto mladá – proč tvá bujná síla záhy ve hrob padá? ten život tvůj mladý, světa nepoznaný – proč v ty hrobní chlady záhy zakopaný? – O, neželte, máti, ten můj život mladý, nechť si smrt mne zchvátí čistou, beze vady; jará a spanilá s bohem! dává světu – bujná moje síla – v nevinnosti květu. – 28