I. Sen do věčna je okno otevřené.

Jaroslav Vrchlický

I.
Sen do věčna je okno otevřené. Sen do věčna je okno otevřené.
 Ó jaké obrazy a perspektivy! Ó jaké zázraky a jaké divy ti otvírá, ký azur se tam klene! To plná číše duši roztoužené, to apokalypsy oř, jeho hřívy se pevně chyť a vzletíš v cizí nivy, kde prohlédne tvé oko zamlžené. Sen věštec je a prorok, dívkou lepou se sklání nad spícím a dá mu píti chlad rajské vláhy, sladké zapomnění. On křídly obdaří mu duši slepou, že na mžik hmotu může zapomníti, on světy otevře, zkad návrat není. [107]
Básně v knize Votivní desky:
  1. I. SMRT KAINOVA
  2. II. BEZVĚTŘÍ.
  3. III. ARACHNÉ.
  4. IV. POHÁDKY OTROKYNĚ JAMBÉ.
  5. V. DAR JAZYKŮV.
  6. VI. ÚKLADY LOKIHO.
  7. VII. SEN INNOCENCE III.
  8. VIII. NOCI LUDVÍKA XI.
  9. IX. NÁVŠTĚVA.
  10. X. SMÍR AHASVERŮV.
  11. I. Sen do věčna je okno otevřené.
  12. II. Kdys vyšel poutník (tak dí stará zvěst),
  13. III. V mhu splývala ramena jeho dvojí,
  14. IV. Před jeho okem vidin táhla řada:
  15. V. Zřel cirků otevřené jícny tmavé
  16. VI. Zřel krále, před tím křížem na kolena
  17. VII. Zřel zástupy – své opouštěly chaty,
  18. VIII. A náhle v klášterním se viděl dvoru,
  19. IX. Ó šťastná víro, požehnána buď!
  20. X. A poutník procit, zjevy s anděly
  21. XII. POVZLET LUCIFERŮV.