K OBLAKŮM VEČERNÍM.

K OBLAKŮM VEČERNÍM.
Vyhnanci ráje, nebem putující, proč tíhne let váš z jihu k západu? či chcete struny zalehlé a tlící k starému písně vzbouřit souladu? Záplavy vaše v zoři purpurové jsou kolébka, kde dříme minulost; hle, v nachu vašem táhnou andělové, nesouce lidstvu mír a blaženost. Nad vámi nebe leskem ráje plane, až svit ten spící zemi oslní, z vašeho lůna ambra v duši kane a temno nitra v duhy rozvlní. 24 Ó řekněte, proč z jihu putujete na sever chladný v plachém běhu k nám? či myslíte, že vámi štěstí zkvete a břečtan míru srdce ruinám? Či myslíte, že v srdce rozechvělé se blaženosti odlesk zahostí a struny duše dávno osiřelé se rozezvučí touhou milosti? Ó darmo, darmo! lásky není více, již snů a písní minul zlatý věk; ó spějte, mráčky, vánkem laškujíce ve blaha eden – k jihu nazpátek! Však možno-li, mou duši vemte spolu! co zde v tom tužeb víru bouřlivém? ať roven vám bez radosti a bolu nad světy plynu v lesku zářivém! 25