HORTENSIE.
Za kterými okny
kvetou hortensie,
prý se aspoň jedna
stará panna kryje,
u nás nevzplál jejich květ,
a přec máme starých panen pět, ach, pět!
Co si s nimi počnem?
bože můj!
tatíčka i mamku
polituj!
ale nejhůř, kam se hneme,
my to, bratři, odneseme
stůj co stůj!
Za kterými okny
hortensie kvetou,
všecko trne hrůzou
ženskou nad klevetou;
u nás nevzplál jejich květ,
a přec zkejs nám jako šťovík celý svět.
24
První druhou kárá,
jazyk meč,
po čem nic jí není,
samá řeč,
druhá, ta jed cintá,
třetí vztekem slintá,
jedna léč!
A co tyto drtí
všecko na caparty,
čtvrtá aspoň v klidu
vykládá si karty,
pátá – kdysi holka květ,
omrzelá dí, že hlídá celý svět.
Hortensie kvítku,
braň se přec,
pomluvy té zbav se
na konec!
Hleď, by přišla jedna
aspoň během ledna
pod čepec!
25