SLOKY.

Jaroslav Vrchlický

SLOKY.
My jsme se milovali – vy popřete to snad, já budoval jsem v tichu snů pestrých pyšný hrad. Rost’ z granitové skály vždy k nebi výš a výš, měl v základech mou víru, mých idealů říš. Pták v slunci mojich tužeb snů duhami tam hrál, jak by v něm ubytován byl svatý, věčný Grál, a u toho já Grála byl bědný Amfortas... Leč běda! – upomínka, proč se mi vrací zas? 117

Kniha Zaváté stezky (1908)
Autor Jaroslav Vrchlický