SKÁLY.

Jaroslav Vrchlický

SKÁLY.
Do zvětralého skalin vápence Čas vryl své divy. Sochorem byl déšť a vichr spolehlivý tovaryš. Tak během doby stalo se, že skály, jichž tunelem hřměl dnem i nocí vlak, se zvenčí – vnitřku saze jen a dým – stát mohly jednou velkou galerií: Tu po jich délce stáčen celý zmok, tam skály výběžek na temném nebi by silhouettu jakous rýsoval. Ta měla velký nos a paruku a zlobně šklebila se. Jinde zas déšť milionů důlků nadělal do vápence, jak tisíc očí by se dívalo skrz listí lopuchy a ostružin. – Tam celá velká lebka se cenila, zřel’s oční důlky, nos, kost lícní, která příkře vyčnívala, leb ohromnou, jež blesky rozryta do noční tmy svítila příšerně, 133 pak celé stěny skal jak pylóny egyptských chrámů plných divných značek a neznámého písma. Rýhy, žlábky a díry, v kterých na sta jiřiček s hnízda urobily v opuce, že chvílemi se zdálo, kdos šel kolem, na druhé straně tunelu se mih, jak mrtvé oči zas by oživly. A místy bílé stěny vápence tak s deštěm vichr rozmlel, rozhlodal, že zdálo se ti, stojíš v kostnici, tu hnáty, kolen češky, obratle, tu klíční kosti, celé páteře jak dávných obrů tlících tady věk. Pár kroků dále v stinném úvale, tam svěží tráva bujela jak les. Proč vždycky, kdykoliv jsem kolem šel, ta scenerie rozbrázděných skal s tím svěží trávy dole zátiším se zdála mi tak neúplnou být? Já v duchu viděl vždy, jda okolo, mladíka s prostřelenou hrudí ležet v skal ústraní... pár kroků revolver se ztrácel v trávě... pár krůpějí mozku po stéblech šedě lesklo se, jak táh’ by po nich hlemýžď stopu stříbrnou, a kolem ticho sváteční a klid. 134
Básně v knize Zaváté stezky:
  1. ZAVÁTÉ STEZKY
  2. BALLADA.
  3. HŘÍCH.
  4. BALLADA BYSTERSKÁ.
  5. POKLAD.
  6. HORTENSIE.
  7. SVATEBNÍ ROMANCE.
  8. LABUŤ.
  9. NENAPRAVITELNÝ.
  10. CAUSERIE.
  11. ROMANCE O ZLATÉM SRDCI.
  12. STARÝ HEREC.
  13. V PANOPTIKU.
  14. POHÁDKA.
  15. DCERY LOTOVY čili ŽENSKÁ LOGIKA.
  16. I. Jak zvolna kráčíš pod svým těžkým hávem,
  17. II. Však půjdeš dále, útlá Psycho milá,
  18. III. A praví Psyche: „Ten plášť hmoty tíží
  19. IV. Ó, zůstaň s námi, duše všehomíra,
  20. V. Ty nosíš v sobě světy běd a blaha,
  21. VI. Zda vyčetl jsem všecko z tvojí pósy,
  22. KRÁSNÝ DEN V PODJESENI.
  23. KRVAVÝ ZÁPAD.
  24. PŘED BOUŘÍ.
  25. PO BOUŘI.
  26. LETNÍ DNY A NOCI.
  27. JITRO V PARKU.
  28. IMPROMPTU.
  29. PODZIMNÍ DEN.
  30. PIANISSIMO.
  31. BALLADA VOTIVNÍ.
  32. TAJEMSTVÍ ŽENY.
  33. ŠKÁDLENÍ.
  34. RONDÓ – IMPROMPTU.
  35. PÍSEŇ.
  36. SLUNCE A LÁSKA.
  37. S DAROVANÝM ZRCADLEM.
  38. V MILÉM KRAJI PO LETECH.
  39. IMPROMPTU NA DRÁZE.
  40. Tak jemně složit hnědou svou hlavu
  41. Tak z hloubi nitra písní v duši vzplát,
  42. Čas, abych splnil, co jsem slíbil,
  43. SETKÁNÍ NA PLESU.
  44. VYZNÁNÍ.
  45. PÍSEŇ.
  46. ŽIVOT A KARTY.
  47. S KNIHOU BÁSNÍ SHELLEYOVÝCH.
  48. NA CESTU.
  49. SONET INTIMNÍ.
  50. CESTOU KOL JEDNOHO HŘBITOVA.
  51. PÍSEŇ.
  52. REQUIEM.
  53. CAUSERIE.
  54. ROMANCE.
  55. SLOKY.
  56. RESIGNACE.
  57. GHAZEL.
  58. MODERNÍ ŽALM.
  59. PÍSEŇ.
  60. IMPROMPTU.
  61. SLOKY TVŮRČÍ.
  62. USKROMNĚNÍ.
  63. SOUDCI.
  64. SOBĚ STAČÍM.
  65. SKÁLY.
  66. PO PREMIÉŘE „TRILOGIE O SIMSONOVI“.
  67. CESTOU.
  68. PŮLNOC.
  69. MONOLOG SYLVESTROVSKÝ.
  70. KOLEDNÍCI.
  71. MORS.
  72. BALLADA KU CHVÁLE PTÁKA.
  73. PO PŘEČTENÍ LYRICKÉHO DÍLA JAROSLAVA KVAPILA.
  74. SMUTNÁ BALLADA.
  75. FINALE SBÍRKY „ZAVÁTÉ STEZKY“.